Motivační management: Proč neříkat „Jsi nejlepší, máš talent.“

Naši všichni tři synové chodili do hudební školy. Tedy ten nejmladší ještě chodí. A jeden z nich se hudbě začal věnovat mnohem více, než ti druzí – přešel dokonce z gymnázia na hudební konzervatoř. A občas mne napadne, jak k tomu přispěl jeho učitel na pozoun z té hudebky. Byl totiž v něčem jiný, než ostatní učitelé – z pohledu rodiče to vypadalo, že vůbec své žáky nehodnotí a nechválí. Šetřil slovy jako: „To se ti povedlo.“, „Výborně hraješ!“ nebo dokonce „Jsi talent.“ Když občas syn vyhrál nějakou soutěž, nedával najevo nějakou ohromnou radost a rozhodně jej nezačal vychvalovat do nebes. Prostě spolu hráli. A říkal, jak má hrát.

Nevím přesně, jak velký vliv tento jeho učitelský styl na našeho syna měl. Ale občas si na to vzpomenu v souvislosti s vedením lidí v organizacích zaměřených na výsledek – tedy čísla zisku, výnosu, produktivity apod. Když se jako manažeři podíváme do tabulky plnění plánu a napíšeme email do celého týmu: „Minulý týden průměrný, děkuji Jardovi – splnil na 120% – dobrá práce, jsi borec!“

Po přečtení knížky od Carol Dweckové Nastavení mysli, se mi to začalo více propojovat.

Ukazuje se, že z hlediska oceňování druhých, které vede k podpoře vnitřní motivace a dlouhodobého rozvoje, je funkčnější zaměřovat svou pozornost, nejen jako manažera, na aktivity a postoje, které vedou k cíli, než na statické hodnocení výkonu. Co tím myslím? Uvedu pár příkladů.

• Sledujme výsledky, ale zjišťujeme přitom, jak se k výsledkům dospělo? Zda dotyčný vynaložil nějaké úsilí – za to potom konkrétně pochvalme. Ať, jak říká můj kolega, nejezdí za odměnu na Kanárské ostrovy obchodníci jen za to, že zdědili dobré portfolio klientů, díky kterému bez většího úsilí přeplnili obchodní plán. Tohle dle mého k motivaci – hlavně ostatních z týmu – moc nevede. 

• Na poradách nevěnujme moc času prezentaci výsledků, ale diskutujme se členy svého týmu, jak konkrétně se k výsledkům došlo, jaké aktivity a postoje k nim vedly. 

• Místo obecných sdělení jako „jsi machr“ vyzdvihněme nějakou konkrétní aktivitu nebo postoj, kterého si vážíme. Například „Ze začátku jsi se s tím pral, ale vytrval jsi. Každý týden jsi oslovil nejméně 10 nových lidí a teď se to ve výsledcích projevilo.“ 

• Podobně se vyhněme výrokům typu „jsi nejlepší“, „jsi talent“. Většinou se vyznačují tím, že používají hodnocení a jsou tzv. fixní – jako by říkaly „nemusíš nic dělat, už jsi takový“. Takto oceněný pracovník se pak může bát zkoušet něco nového, neboť by při tom mohl klopýtnout a nálepku „talentu“, „hvězdy v týmu“ ztratit. Je lepší se soustředit na činnosti, které jeho potenciál spíše rozvíjí. V případě mého syna to znamená pochválit za pravidelné cvičení na hudební nástroj.

Rozhodně není třeba brát uvedené tipy příliš dogmaticky – jen občas se zastavme a řekněme si, jestli si všímáme a mluvíme o věcech, které jsou dlouhodobě přínosné.

Rozhodně doporučuji si přečíst zmiňovanou knihu od Carol Dweckové. Je možné shlédnout i video k tématu fixního a rozvojového nastavení mysli. Podobné téma již otevíral Erich Fromm v knize Mít nebo být.

Pokud jste dočetli až sem, oceňuji vaši vytrvalost 🙂